Texty
Kruhy na vodě
Věnováno Nikole Hauserové.
© 2010 Slávek Maděra
* * * * *
Tak řekni mi,
Co skrývají tvé dlaně rozechvělé
Ta křídla zlomená, na dotek od ráje
Snad pár kamínků, zkamenělých slz a snů, rozmělněné
Padají s ozvěnou a po nich kruhy na vodě
Často se ptáš, kde sílu brát
K tomu, že máš po pádech vstát
Jako lehlá polní tráva vzpínáš se a chceš dál růst
Vítr, co ti vlasy vázal odezírá slova z úst
Když mu šeptáš do poryvů příběh kruhů na vodě
Jak se daly do pohybu možná díky náhodě
Tak řekni mi,
Jestli tě ještě dneska něco bolí
Nebo je líp, vítr mraky rozehnal
A na hladině, letní hvězdy hlídaj ten váš klid, vody a tvůj
A toho, kdo při tobě stál.
Často se ptáš, kde sílu brát
K tomu, že máš po pádech vstát
Jako lehlá polní tráva vzpínáš se a chceš dál růst
Vítr, co ti vlasy vázal odezírá slova z úst
Když mu šeptáš do poryvů příběh kruhů na vodě
Jak se daly do pohybu možná díky náhodě.
dobrá zpráva
Věnováno všem písničkářům a písničkářkám.
© 2023 Slávek Maděra
Autorská spolupráce:
Nikola Hauserová
* * * * *
Já chtěl bych mít svý náměstí, kde holky jen tak pro štěstí
do kašny mince hází.
A kousek dál i ulic pár, dal bych jim jména od kytar
a na Gibsnový pro lidi bych hrál.
Já chtěl bych mít svý náměstí, kde holky jen tak pro štěstí
do kašny mince hází.
A za oknem se závěsy, maj´černobílý klávesy
chtěj´od nevidím do nevidím hrát.
Mám pro vás dobrou zprávu, je pořád o čem snít,
dívat se nahoru a umět, umět za to vzít.
Nade mnou, nade mnou, modrá z oceánů
nade mnou, nade mnou, lítá vzducholoď
nade mnou, nade mnou, sny probouzí se k ránu
tak chyť je, než se časem rozplynou.
Interludium
Až jednou na tom náměstí, hodím si mincí pro štěstí
budu si snad taky něco přát.
A nebude mi nikdy dost, než postavím si pro vás most
a pošlu přes něj všechno co chci hrát.
Mám pro vás dobrou zprávu, je pořád o čem snít,
dívat se nahoru a umět, umět za to vzít.
Nade mnou, nade mnou, modrá z oceánů
Nade mnou, nade mnou, lítá vzducholoď
Nade mnou, nade mnou, sny probouzí se k ránu
Tak chyť je, než se časem rozplynou
Epilog
A nebudu mít nikdy dost, a nebudu mít nikdy dost,
…než postavím si pro vás most.
Luisa
Mé přenádherné dceři.
© 2019 Slávek Maděra
* * * * *
Moje Luiso,
Málo kdy věřím na zázrak
Když noc se láme potají
A před půl druhou klíží se mi zrak
Moje Luiso,
Takhle oslovím Tě k ránu
Když ticho města rozezní
Tvůj hlas posazený do sopránu
Moje Luiso,
Z oblohy padá hvězdný prach
Sudičky stihly říct jen: „aah, ta je krásná“
Moje Luiso,
Chci ti dopřát mnohem víc
Například hvězdy, měsíc a vesmír bez hranic
Moje Luiso,
Málo kdy věřím na zázrak
Že čas má schopnost zastavit a tak
Stihnu svůj předposlední vlak…moje Luiso
Moje Luiso,
Na kopci papírový drak
Rozhání každej tmavej mrak
Moje Luiso,
Chci Ti dopřát mnohem víc
Například hvězdy, měsíc a vesmír bez hranic
Moje Luiso,
Z oblohy padá hvězdný prach
A taky hvězdy , to všechno ulpělo ti na řasách
Moje Luiso, už spíš?
SOL de MAR
Všem co chtějí někam plout…
© 2018 Slávek Maděra
* * * *
Prohlížím si svoje dlaně, krajinu různorodých čar
Co už bylo a co se stane?
Na mé bárce Sol de Mar
Na té lodi čas od času, jsem sám sobě kapitán
V kapse střelku od kompasu, co upustil kormorán
Pluj dál krajinou různorodých čar
Ať tvá plavba není zmar
Ty má bárko Sol de Mar
um dois três quatro…
Jedna pinta rumu , na tři míle domů, každý maják má svou tvář
A ty tváře jména, jako mořská pěna
Dávám si jí pod polštář
„Ritz pitz“ do paluby, kurděje a zuby
Tohle se mi vyhýbá
Když mám vítr v zádech, co má slaný nádech
když ke břehům pospíchám
Prohlížím si svoje dlaně, unavené od vesel
To, když vánek nezavane
Do sladko – slaných plachet
A našich unavených těl
Pluj dál krajinou různorodých čar
Ať tvá plavba není zmar
Ty má bárko Sol de Mar
Pluj dál krajinou různorodých čar
Ať tvá plavba není zmar
Ty má bárko Sol de Mar